Hypofyzární gonadotropiny, hormon stimulující folikuly/FSH/ a luteinizační hormon/LH/ jsou vytvářeny pod kontrolou jediného uvolňovacího hormonu /GnRH/ produkovaného hypotalamem. Umístění kontrolního mechanismu ovariálních hormonů do hypotalamu vysvětluje, proč mohou silné nespecifické psychické podněty ovlivňovat reprodukční funkci. Jako příklad může sloužit falešné těhotenství nebo synchronizace menstruačního cyklu u žen, které spolu delší dobu žijí či pracují. FSH podněcuje růst ovariálních folikulů a tvorbu estrogenů. LH vyvolává ovulaci a tvorbu žlutého tělíska. Ovárium naopak působí na hypofýzu a to jak přímo tak prostřednictvím hypotalamu. Estrogeny inhibují sekreci FSH a stimulují vylučování LH, jehož tvorba je omezována progesteronem. Krátce před polovinou cyklu dosahuje sekrece estrogenů vrcholu a způsobí krátkodobé vyplavení velkého množství LH. LH vyvolá ovulaci, dozrání oocytu a tvorbu žlutého tělíska. Protože sekrece LH je inhibována progesteronem, který žluté tělísko vylučuje, je tato struktura brzo zbavena hypofyzární podpory /LH/ nezbytné pro její funkci a corpus luteum zaniká. Jestliže dojde k oplození a implantaci, buňky syncytiotrofoblastu počnou syntetizovat choriový gonadotropin, který stimuluje a udržuje funkci žlutého tělíska během těhotenství.
Placenta
Placenta je dočasným orgánem skládajícím se z části fetální-chorion a části mateřské-decidua basalis.
A. Část fetální: pars fetalis placentae-chorion-vytváří choriovou plotnu, ze které vyrůstají choriové klky/již popsané sekundární klky/. Tyto klky se skládají z vazivového jádra, tvořeného extraembryonálním mezenchymem, obklopeného vrstvou cytotrofoblastu a syncytiotrofoblastem. Syncytiotrofoblast přetrvává až do ukončení těhotenství , zatímco cytotrofoblast postupně vymizí během jeho druhé poloviny. Ačkoli v průběhu rané placentace dochází k extenzivní proliferaci cytotrofoblastu a současně ke splývání jeho elementů v syncytiotrifoblast, v druhé polovině těhotenství se proliferace zpomaluje až ustává, zatímco proces splývání pokračuje nerušeně dál. Popsaným způsobem se populace cytotrofoblastických elementů vyčerpá jejich přeměnou v syncytium. Choriové klky jsou buď volné nebo jsou zakotveny do decidua basalis. Oba typy klků mají stejnou strukturu, povrch klků je omýván krví z deciduálních lakun a dochází k intenzivní výměně látek mezi matkou a plodem.
B. Část mateřská: pars materna placentae-decidua basalis-obstarává průtok krve v lakunách, prostírajících se mezi sekundárními klky. Přestože jsou mateřské cévy při implantaci otevřeny, cévy zárodku obsažené v sekundárních klcích zůstávají nedotčené. Choriové klky jsou ponořeny do mateřské krve ale krev plodu od ní zůstává oddělena strukturami, které vytvářejí placentární bariéru: endotelem a bazální laminou fetálních kapilár, mezenchymem uvnitř klků, bazální laminou trofoblastu, cytotrofoblastem/v prvé polovině těhotenství/ a syncytiotrofoblastem. Fetální a mateřská krev se tedy nemísí.
Placenta má koncem donošeného těhotenství tvar disku. Pupečník se obvykle upíná ve středu placenty a zprostředkuje spojení mezi fetálním a placentárním oběhem. Žilní krev fétu se do placenty dostává cestou dvou umbilikálních arterií, které se větví a posléze dávají vznik cévám choriových klků. V klcích se fetální krev okysličuje a odevzdává CO2 a navrací se k plodu prostřednictvím umbilikální vény. Placenta je prostupná pro řadu látek, z krevního oběhu matky do krve plodu je normálně přenášen kyslík, voda, elektrolyty, cukry, lipidy, bílkoviny, vitamíny, hormony, některé protilátky a léčiva. Opačným směrem prochází CO2, voda, hormony a zbytkové produkty metabolismu zárodku. Placenta také slouží jako endokrinní orgán a produkuje hormony jako choriový gonadotropin, choriový tyreotropin, choriový kortikotropin, estrogeny, progesteron a placentární laktogen, který má laktogenní a růstově stimulační aktivitu. Všechny tyto hormony jsou produkovány syncytiotrofoblastem.
Implantace a placenta
Lidské vejce bývá oplozeno na rozhraní ampuly a istmu vejcovodu a během transportu zygoty do uteru dochází k rýhování. Rychlý sled mitóz vytváří kompaktní útvar-morulu. Morula, kterou stále ještě obaluje zona pellucida, má prakticky stejnou velikost jako oplozené vejce. Buňky vzniklé rýhováním se označují jako blastomery. V centru moruly se v důsledku postupného hromadění tekutiny postupující z lumina vejcovodu objevuje dutina a buňky tak vytvářejí dutou kouli vyplněnou tekutinou, která se nazývá blastocysta. Blastomery se seřazují v obvodovou vrstvu-trofoblast, která je zesílena v místě nahromadění buněk-vnitřní buněčná masa, která se vyklenuje do lumen. Toto stádium vývoje odpovídá přibližně čtvrtému až pátému dni po ovulaci, kdy také zárodek vstupuje do dělohy. Ve stádiu blastocyty se zona pellucida tenčí a zaniká a umožňuje buňkám trofoblastu, obdařeným schopností pronikat sliznicí, přímý kontakt s endometriem. Ihned potom se buňky trofoblastu začínají dělit a s pomocí endometria zprostředkovávají výživu zárodku. Vnitřní buněčna masa, ze které se později vyvíjí vlastní embryo, roste v této fázi poměrně pomalu. Implantace neboli nidace zahrnuje proniknutí děložním epitelem bez zřetelných známek nekrózy. Implantace začíná okolo sedmého dne a již devátý den je plodové vejce zcela zanořeno do endometria, k implantaci dochází když je endometrium v sekreční fázi. V průběhu nidace se trofoblast diferencuje ve dvě vrstvy-syncytiotrofoblast a cytotrofoblast. Syncytiotrofoblast tvoří mnohojadernou syncytiální zevní vrstvu, která vzniká splýváním jednojaderných elementů cytotrofoblastu. Cytotrofoblast sestává z nepravidelné vrstvy jednojaderných buněk , umístěné bezprostředně pod syncytiotrofoblastem. V syncytiotrofoblastu se objevují extracytoplazmatické dutinky , které se zvětšují a propojují mezi sebou. Výsledkem tohoto procesu jsou lakuny vystlané syncytiotrofoblastem. Stěny mateřských cév, narušené lytickou aktivitou syncytiotrofoblastu praskají a krev se vylévá do novotvořených lakun. Krev přitéká do lakun z cév arteriálních a odtéká odtud prostřednictvím vén. Po implantaci plodového vejce prochází endometrium hlubokou přestavbou, jejímž výsledkem je membrana decidua. Buňky stromatu se zvětšují, nabývají polygonálního tvaru a mění se v lementy deciduální. Podle lokalizace se rozlišuje decidua basalis, vmezeřená mezi plod a myometrium, decidua capsularis, umístěná mezi zárodkem a děložní dutinou a decidua parietalis, která tvoří zbytek. Vývoj trofoblastu, který naléhá na decidua capsularis je omezený, neboť v této oblasti je jeho výživa nedostatečná. Růst trofoblastu v části obrácené k myometriu je nutričně zajištěn mateřskými cévami a proto je zde naopak velice intenzivní. Právě z této části trofoblastu vyrůstají protáhlé výběžky-primární klky. Skládají se pouze z cytotrofoblastu, obklopeného zevní syncytiotrofoblastickou slupkou. V tomto stádiu vývoje se objevuje extraembryonální mezenchym, který přispívá k výstavbě placenty a zárodečných blan. Extraembryonální mezenchym spolu s trofoblastem vytváří chorion-zárodečnou blánu. V oblasti decidua capsularis se chorion vyvíjí neúplně-chorion laeve, v rozsahu decidua basalis naopak velmi intenzivně a vytváří chorion frondosum. Vrstvy choria tvoří směrem od povrchu syncytiotrofoblast, cytotrofoblast a extraembryonální mezenchym. Jak mezenchym proniká do primárních klků, přeměňuje je v klky sekundární. Uvnitř klků se postupně formují cévy, které se posléze propojují s cévami vznikajícími v těle embrya a začíná cirkulace, která umožňuje výměnu látek a plynů mezi mateřskou a zárodečnou krví.