Implantace a placenta
Lidské vejce bývá oplozeno na rozhraní ampuly a istmu vejcovodu a během transportu zygoty do uteru dochází k rýhování. Rychlý sled mitóz vytváří kompaktní útvar-morulu. Morula, kterou stále ještě obaluje zona pellucida, má prakticky stejnou velikost jako oplozené vejce. Buňky vzniklé rýhováním se označují jako blastomery. V centru moruly se v důsledku postupného hromadění tekutiny postupující z lumina vejcovodu objevuje dutina a buňky tak vytvářejí dutou kouli vyplněnou tekutinou, která se nazývá blastocysta. Blastomery se seřazují v obvodovou vrstvu-trofoblast, která je zesílena v místě nahromadění buněk-vnitřní buněčná masa, která se vyklenuje do lumen. Toto stádium vývoje odpovídá přibližně čtvrtému až pátému dni po ovulaci, kdy také zárodek vstupuje do dělohy. Ve stádiu blastocyty se zona pellucida tenčí a zaniká a umožňuje buňkám trofoblastu, obdařeným schopností pronikat sliznicí, přímý kontakt s endometriem. Ihned potom se buňky trofoblastu začínají dělit a s pomocí endometria zprostředkovávají výživu zárodku. Vnitřní buněčna masa, ze které se později vyvíjí vlastní embryo, roste v této fázi poměrně pomalu. Implantace neboli nidace zahrnuje proniknutí děložním epitelem bez zřetelných známek nekrózy. Implantace začíná okolo sedmého dne a již devátý den je plodové vejce zcela zanořeno do endometria, k implantaci dochází když je endometrium v sekreční fázi. V průběhu nidace se trofoblast diferencuje ve dvě vrstvy-syncytiotrofoblast a cytotrofoblast. Syncytiotrofoblast tvoří mnohojadernou syncytiální zevní vrstvu, která vzniká splýváním jednojaderných elementů cytotrofoblastu. Cytotrofoblast sestává z nepravidelné vrstvy jednojaderných buněk , umístěné bezprostředně pod syncytiotrofoblastem. V syncytiotrofoblastu se objevují extracytoplazmatické dutinky , které se zvětšují a propojují mezi sebou. Výsledkem tohoto procesu jsou lakuny vystlané syncytiotrofoblastem. Stěny mateřských cév, narušené lytickou aktivitou syncytiotrofoblastu praskají a krev se vylévá do novotvořených lakun. Krev přitéká do lakun z cév arteriálních a odtéká odtud prostřednictvím vén. Po implantaci plodového vejce prochází endometrium hlubokou přestavbou, jejímž výsledkem je membrana decidua. Buňky stromatu se zvětšují, nabývají polygonálního tvaru a mění se v lementy deciduální. Podle lokalizace se rozlišuje decidua basalis, vmezeřená mezi plod a myometrium, decidua capsularis, umístěná mezi zárodkem a děložní dutinou a decidua parietalis, která tvoří zbytek. Vývoj trofoblastu, který naléhá na decidua capsularis je omezený, neboť v této oblasti je jeho výživa nedostatečná. Růst trofoblastu v části obrácené k myometriu je nutričně zajištěn mateřskými cévami a proto je zde naopak velice intenzivní. Právě z této části trofoblastu vyrůstají protáhlé výběžky-primární klky. Skládají se pouze z cytotrofoblastu, obklopeného zevní syncytiotrofoblastickou slupkou. V tomto stádiu vývoje se objevuje extraembryonální mezenchym, který přispívá k výstavbě placenty a zárodečných blan. Extraembryonální mezenchym spolu s trofoblastem vytváří chorion-zárodečnou blánu. V oblasti decidua capsularis se chorion vyvíjí neúplně-chorion laeve, v rozsahu decidua basalis naopak velmi intenzivně a vytváří chorion frondosum. Vrstvy choria tvoří směrem od povrchu syncytiotrofoblast, cytotrofoblast a extraembryonální mezenchym. Jak mezenchym proniká do primárních klků, přeměňuje je v klky sekundární. Uvnitř klků se postupně formují cévy, které se posléze propojují s cévami vznikajícími v těle embrya a začíná cirkulace, která umožňuje výměnu látek a plynů mezi mateřskou a zárodečnou krví.
Podporujeme:
