Děloha/uterus/

Uterus je hruškovitý, dutý, silnostěnný orgán, který se skládá z širšího a většího těla/corpus uteri/obráceného dopředu a ze spodní cylindrické části , zvané hrdlo/cervix uteri/, které je obráceno dolů a dozadu. Nad odstupem vejcovodů se zdvíhá z corpus mírně vyklenutá část, fundus uteri. Mezi corpus a cervix uteri je nepřesně ohraničená část 0, 5-1cm dlouhá, isthmus uteri. Hrany děložní u fundu přecházejí v rohy děložní, kde vstupují vejcovody.
Stěna děložní se skládá ze tří vrstev : sliznice-endometria, svaloviny-myometria a vazivového perimetria. Perimetrium je v oblasti fundu děložního kryto serosou, v ostatních úsecích dělohy přechází perimetrium do okolního vaziva.

Myometrium je nejtlustší vrstvou stěny děložní a skládá se ze snopců hladkých svalových buněk oddělených vazivem. Svalové snopce vytvářejí čtyři neostře ohraničené vrstvy, první a čtvrtá vrstva jsou uspořádány převážně longitudinálně, tedy rovnoběžně s dlouhou osou orgánu. Střední vrstvy obsahují velké krevní cévy.

Endometrium se skládá z epitelu a lamina propria, obsahující jednoduché tubulózní žlázky-glandulae uterinae. Epitel je jednovrstevný, jeho buňky jsou cylindrické a představují směs řasinkových a sekrečních elementů. Epitel žlázek je podobně utvářen jako epitel povrchový, avšak řasinkové buňky jsou zde vzácné. Vazivo lamina propria je převážně tvořeno fibroblasty, mezi nimiž se nacházejí nečetná jemná kolagenní vlákna. Endometriální vrstva se dělí ve dvě zóny : zona functionalis, která se odlučuje při menstruaci a opět regeneruje během každého menstruačního cyklu a zona basalis, která při menstruaci zůstává zachována a po jejím ukončení proliferuje a vytváří nový epitel a lamina propria k obnově endometria. Báze děložních žlázek, uložené v hloubi zona basalis jsou zdrojem buněk, které se dělí a obnovují epitelovou výstelku uteru, odloučenou deskvamačním procesem.

Hrdlo děložní- je dolní oddíl dělohy, který má přibližně válcovitý tvar. Úponem pochvy se rozděluje na horní úsek-portio supravaginalis a úsek dolní -čípek-portio vaginalis, vyčnívající do pochvy. Čípek-portio vaginalis má hladký povrch a je krytý vrstevnatým nerohovějícím dlaždicovým epitelem. Uprostřed portio vaginalis je otvor-zevní branka děložní/ostium uteri/ a v tomto místě přechází vrstevnatý dlaždicový epitel v hlenotvorný jednovrstevný cylindrický epitel cervikálního kanálu. Sliznice v kanálu je zdvižena v řasy, připomínající žebra palmového listu-plicae palmatae. Propria mucosae je ve srovnání se sliznicí těla děložního chudší na buňky.Stěna cervixu obsahuje jen málo svalových buněk a skládá se především / z 85 %/ z hustého vaziva. Cervikální hlen hraje důležitou roli při oplození. V období ovulace je sekret podstatně vodnatější a umožňuje spermiím proniknout do dělohy. Ve fázi luteální či v těhotenství mění hladina progesteronu povahu sekretu, který značně zvyšuje svou viskozitu a brání mikroorganismům a event. spermiím vstoupit do těla uteru-cervikální hlenová zátka.

Podporujeme:

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce