Spermiogeneze

Spermatidy jsou buňky, které vznikají dělením sekundárních spermatocytů. Můžeme je rozpoznat podle jejich malých rozměrů/7-8 μm v průměru/, jader s kondenzovaným chromatinem a juxtaluminální polohy v semenotvorných kanálcích. Spermatidy procházejí spermiogenezí, což je složitý proces diferenciace, zahrnující tvorbu akrosomu/z řeckého akron, konec +soma/, kondenzaci a protažení jádra, vývoj bičíku a ztrátu většiny cytoplazmy. Výsledkem je zralá spermie, která je posléze uvolněna do lumen semenotvorného kanálku.

Spermiogenezi dělíme na tři fáze:

A. Golgiho fáze:
Cytoplazma spermatidy obsahuje poblíž jádra nápadný Golgiho komplex, mitochondrie, pár centriolů, volné ribozomy a tubuly hladkého endoplazmatického retikula. V Golgiho komplexu se hromadí malá PAS pozitivní proakrosomální granula a postupně splynou v jediné akrosomální granulum, obsažené v akrosomálním váčku tvořeném membránou. Centrioly zaujímají polohu poblíž povrchu a na opačné straně od vznikajícího akrosomu. Počíná se tvořit bičíkové axonema a centrioly putují zpět k jádru, spřádajíce svým pohybem složky axonematu.

B. Akrosomální fáze:
Akrosomální váček a granulum se rozprostírají kolem přední části kondenzujícího se jádra a vytvářejí akrosom. Akrosom obsahuje několik hydrolytických enzymů/hyaluronidáza, neuraminidáza, kyselá fosfatáza a proteáza/. Akrosom tak slouží jako specializovaný typ lysozomu. Když se spermie setká s oocytem, zevní membrána akrosomu splývá na několika místech s cytoplazmatickou membránou a uvolňuje tak akrosomální enzymy. Tento děj zvaný akrosomální reakce je jedním z prvých kroků fertilizace. Během akrosomální fáze se přední pól buňky, obsahující akrosom, obrací směrem k bázi semenotvorného kanálku. Navíc se jádro ještě více kondenzuje a protahuje. Jeden z centriolů současně vyrůstá a vytváří bičík/flagellum/. Mitochondrie se hromadí okolo proximálního úseku bičíku a vytváří tak ztluštělou část zvanou střední segment, který generuje pohyb spermatozoa.

C. Maturační fáze:
Zbylá cytoplazma je odvržena , fagocytována Sertoliho buňkami a spermie je uvolněna do lumnen tubulu.

Během dělení spermatogonií se dceřinné buňky od sebe zcela neoddělují, ale zůstávají propojeny cytoplazmatickými můstky. Tyto můstky zprostředkují spojení mezi všemi primárními a sekundárními spermatocyty i spermatidami, které vznikly z jediné spermatogonie. Tím, že můstky umožňují přenos informace z jedné buňky do druhé, hrají důležitou roli v koordinaci jednotlivých dílčích stupňů spermatogeneze. Po ukončení spermatogeneze vede odloučení cytoplazmy a přerušení cytoplazmatických můstků v podobě reziduálních tělísek ke vzájemnému odloučení spermatid.
Vývoj od spermatogonie ke zralé spermii trvá u člověka kolem 64 dnů. Nehledě k pomalosti celého procesu neprobíhá spermatogeneze ve všech semenotvorných kanálcích synchronizovaně, nýbrž ve vlnách. To vysvětluje nesourodý vzhled kanálků, v nichž každá oblast prezentuje jinou fázi spermatogeneze. V některých úsecích najdeme pouze spermatidy, v jiných pak již zralé spermie.
Spermatogeneze závisí na účinku folikuly stimulujícího hormonu/FSH/ a luteinizačního/LH/hormonu hypofýzy na buňky testis. LH působí na intersticiální buňky a vyvolává produkci testosteronu, jehož je třeba k normálnímu vývoji buněk spermatogenní linie. FSH působí na Sertoliho buňky, kde podporuje syntézu a sekreci proteinu vázajícího androgen, který se váže s testosteronem a přepravuje jej do lumina semenotvorných kanálků.
Důležitým regulátorem spermatogeneze je teplota. Spermatogeneze probíhá pouze při hodnotách nižších než 37oC, teplota ve varleti se pohybuje kolem 35oC a je řízena především pomocí bohaté venózní pleteně /plexus pampiniformis/opřádající obě testikulární arterie a plnící funkci protiproudového tepelného výměníku.
Spermatozoa jsou dopravována do epididymis v testikulární tekutině, produkované Sertoliho buňkami a rete testis. Obsahem této tekutiny jsou steroidy, bílkoviny, ionty a androgen vázající protein spojený s testosteronem.

Podporujeme:

omlazení obličeje, neinvazivní liposukce