KAPITOLA II. – POHYBOVÝ APARÁT

Cíl:
Poznat základní principy pohybu lidského organizmu

Otázky:
1. Rozdělení svalů.
2. Jaká znáte svalová vlákna a svalové pohyby?
3. Co je to reakce a adaptace?
4. Vysvětlete pojmy tělesná výkonnost a tělesná zdatnost.
5. Co jsou to myofibrily?
6. Co je to sarkomera?
7. Vysvětlete pojem svalový stah izometrický a svalový stah izotonický.

Fyziologie

Pohyb je základní vlastnost živé hmoty. Umožňuje uspokojit základní životní potřeby (získání potravy, trávení, vylučování…) a přizpůsobení se zevnímu prostředí a schopnost přežití (útok, obrana…).

Pohyb je důležitý pro organizmus jako celek, ale i pro funkci řady vnitřních orgánů.

Sval je jediným orgánem, který je nadán schopností aktivního zkrácení a umožňuje pohyb.

Rozdělení svalů :
– hladký
– srdeční
– kosterní

Svalstvo je ústrojí velmi úzce specializované a je závislé na činnosti nervstva (především svaly kosterní).

Svaly tvoří 30 kg (43%) váhy u 70 kg muže (dle Shobera). – skoro polovinu váhy.

Metabolická aktivita svalů je velmi pozoruhodná.
Kosterní sval je schopen během maximální práce zvýšit oxidativní procesy proti klidovým podmínkám až 50x. Takovou metabolickou rezervou není nadán žádný orgán.

Reakce je okamžitá bezprostřední odpověď na zevní podnět, který je stejný u všech organizmů stejného druhu. Jedná se o geneticky zakotvenou reakci na různých úrovních.

Adaptace je schopnost vlastní živému organizmu, která se však postupně vytváří při opakované zátěži. Jde o získanou vlastnost, která se uplatňuje vždy s hlavním cílem zachování a chránění druhu.

Pro zajišťování podmínek pro svalovou práci dochází i k mnoha změnám ve funkci jiných orgánů než pouze svalů. Jedná se o reakci těchto orgánů na jednorázové zatížení. (zrychlení tepové frekvence, zvýšení minutové ventilace….)
Smyslem všech reakcí jednotlivých orgánů je zabezpečit pracující svaly vším potřebným pro podmínky práce.
Při častém pracovním zatížení dochází k rozšíření nebo ekonomizaci těchto reakcí orgánů, a tedy k jejich adaptaci (zvětšení max. spotřeby kyslíku, bradykardie v klidu…)
– ve sportovní lékařské praxi se hovoří o větší trénovanosti jedince.

Tělesná výkonnost je schopnost organizmu opakovaně podávat určitý výkon, tzn. vykonávat práci v určité jednotce času.

Tělesná zdatnost je schopnost organizmu optimálně reagovat na tělesnou zátěž.

Zdroje energie pro svalovou kontrakci

Ke krytí energetické spotřeby je živá hmota schopna využívat pouze energii, která se uvolňuje při chemických reakcích.

Složité organické sloučeniny (cukry, tuky, bílkoviny) se štěpí na sloučeniny jednodušší za současné tvorby makroergních fosfátů. Tyto fosfáty mají různý původ, ale k tomu aby mohly být využity pro energetické zajištění svalové kontrakce, se musí vázat na adenosindifosfát (ADP) za současné tvorby adenosintrifosfátu (ATP).
Teprve až štěpením makroergních vazeb ATP ve svalu dochází k uvolnění nahromaděné chemické energie a zároveň k její přeměně na jiné formy energie (tepelnou, mechanickou…)

Fyzická energie – je ve své podstatě přeměna (transformace) chemické energie v mechanickou a jediným bezprostředním donátorem energie pro svalovou kontrakci je ATP.

Původním zdrojem chemické energie (makroergní fosfáty) je potrava.

Kalorická hodnota základních živin:
Cukr – asi 4,1 kcal
Bílkoviny – asi 4,1 kcal
Tuky – 9,3 kcal

Srovnání vzájemného poměru mezi celkovým množstvím energie uložené v jednotlivých možných zdrojích energie v těle 75 kg muže – dle Haltmana.

– v ATP je uloženo celkem 1,2 kcal,
– ve formě kreatinfosfatu (KP) 3,6 kcal,
– v glykogenu 1 200 kcal
– v tuku 50 000 kcal

-> z výše uvedených skutečností vyplývá, že pohotová energie makroergních fosfátů (ATP, ADP a KP) je poměrně malá a stačí energenicky uhradit pouze začátek každé práce.

Nová nezbytná rovnováha koncentrace makroergních fosfátů po delší době práce může vzniknout pouze odbouráváním makrorgních substrátů (nejprve cukry, později tuky, částečně i bílkoviny.

Vlastní odbourávání těchto energetických substrátů může probíhat:
– bez přístupu kyslíku – anaerobně, nebo
– za přístupu kyslíku – aerobně.

Anaerobní štěpení
Konečné produkty přeměny obsahují ještě značné množství energie, a proto je energetický efekt anaerobních pochodů malý.

Zjednodušené schéma anaerobního odbourávání sacharidů (volně podle Seligera a kol. 1966)

glykogen glukóza glukoneogeneze

hexosofosfáty

triosofosfáty glycerol (tuky)

P

anaerobně aerobně
kys.mléčná kys.porohroznová acetyl KoA

P velký
Krebsův P
cyklus

Aerobní štěpení
Při tomto štěpení je přijímán molekulární kyslík, který se slučuje s vodíkem odňatým ze substrátů (za vzniku H2O).
Tento proces probíhá ve velkém Krebsově cyklu, ve kterém se degradují také některé produkty metabolizmu tuků a bílkovin.

Zjednodušené schéma cyklu trikarbonových kyselin (velký Krebsův cyklus) a napojení metabolizmu tuků a cukrů (volně podle Seligera a kol. 1966)

glykolýza acetyl KoA mastné kyseliny
aminokyseliny

aminokyseliny kys.oxaloctová kys. citrónová
-2H -H2O

kys.jablečná kys.cis-akonitová
+H2O

aminokyseliny kys.fumerová P +H2O
-2H

kys.jantarová kys.isocitronová
+H2O
-2H -2H
-CO2

aminokyseliny kys. ketoglutarová kys.oxaljantarová
-CO2

Úplnou oxidací 1 molu glukózy (180 g) na CO 2 a H2O vzniká přibližně 690 kcal (180krát 3,8), když spalné teplo glukózy je počítáno 3,8 kcal.
Jestliže 1~P představuje 8 kcal potom by tedy 690 kcal odpovídalo vzniku 85~P (690:8).
Experimentálně však bylo zjištěno, že úplnou oxidací 1 molu glukózy vznikne pouze 38~P. Což znamená, že účinnost této oxidace je asi 45% (38:85:100). Ostatní energie se ztrácí jako teplo.

O rozsahu aerobního metabolizmu nás informuje množství kyslíku, který organizmus v té době spotřebuje za 1 min (VO2).
Při spálení 1 litru kyslíku vznikne v organizmu asi 5 kcal ~ tzv. kalorický ekvivalent 1 litru kyslíku, jehož hodnota je ovšem závislá na respiračním kvocientu.

Určování velikosti aerobního metabolizmu ze spotřeby kyslíku je základem nepřímé kalorimetrie.

Anaerobní způsob získávání energie se ve srovnání s aerobním jeví jako neekonomický a málo výhodný.
– tyto pochody však umožňují okamžitou mobilizaci energie a tím jsou pro činnost svalů nezbytné

Měřítkem velikosti anaerobního metabolizmu je hladina kyseliny mléčné v krvi nebo velikost tzv. kyslíkového dluhu.

Kyselina mléčná vzniká jako konečný produkt glukózy v pracujícím svalu.
Difunduje do krve a tam její hladina stoupá z klidových hodnot 10mg% na hodnoty 100-150 mg% za podmínek maximální práce.
Čím větší je její hladina, tím více bylo využíváno anaerobního metabolizmu během práce

– při tomto pochodu však bylo uvolněno pouze 5 % energie z glukózy a zbytek a zbývajících 95 % je stále obsaženo v kyselině mléčné. Tato energie není pro organizmus ztracena – kyselina mléčná se dostává krví do jater a je zde přeměněna zpět na glykogen (Coriho cyklus kyseliny mléčné)

– během tohoto pochodu je ale potřeba energii dodat, a tak asi 15% vzniklé kyseliny mléčné je úplně spáleno v Krebsově cyklu za vzniku CO2 a H2O.

Coriho cyklus kyseliny mléčné

Játra Krev Svaly

glukóza glukóza glukóza

glykogen glykogen

kyselina mléčná kys.mléčná kys.mléčná
2.možnost odhadu velikosti anaerobního metabolizmu – změření tzv . kyslíkového dluhu = celková spotřeba kyslíku po skončení práce za dobu 10 – 60 minut (dle velikosti zátěže), po odečtení spotřeby kyslíku před začátkem práce.

U člověka byla změřena klidová spotřeba kyslíku 0,25 l /min.
Mezi 5.-15.minutou práce na bicyklovém ergometru za setrvalého stavu byla vyšetřované osobě naměřena spotřeba 2 l kyslíku /min – v tomto setrvalém stavu je veškerá energie již hrazena z aerobních zdrojů energie.
Spotřeba kyslíku na začátku práce však nestoupne na hodnotu 2 l/min okamžitě, ale energie je v této době hrazena také z anaerobních zdrojů, čímž vzniká tzv.kyslíkový deficit.
Na konci práce rovněž spotřeba kyslíku nepoklesne ihned na výchozí hodnotu, ale určitou dobu po práci je vyšší – tato nadspotřeba kyslíku je nazývána kyslíkovým dluhem – jeho velikost po maximální práci činí asi 5 – 10 l kyslíku.

Na křivce úhrady kyslíkového dluhu lze rozlišit rychlou složku (plocha c – elaktátový dluh), kdy dochází především k resyntéze ATP a KP (celkem asi 1 – 1,5 l kyslíku)
a pomalou složku (plocha d – laktátový dluh) – v této době splácí organizmus dluh aerobním metabolizmem půjčku neekonomickému metabolizmu anaerobnímu, který ale poskytl energii okamžitě.

Při svalové práci (dlouhodobé – několik hodin), kdy je vytvořena rovnováha mezi aerobním a anaerobním štěpením živin, se uplatňují jako zdroj energie tuky a ve velmi malé míře také bílkoviny.

Funkční adaptace svalu na pravidelný trénink se projeví:
– zvětšením svalové síly,
– vytrvalostí,
– rychlostí stahu,
– zlepšením svalové koordinace

Biochemická adaptace
se projeví vyšším obsahem fosfokreatinu a glykogenu.

Aktivita anaerobních i oxidativních reakcí je vyšší, a proto má trénovaný sval větší možnost práce na kyslíkový dluh, ale je schopen v jednotce času spotřebovat i větší množství kyslíku.
Tréninkem stoupá i účinnost práce, zvláště u složitých pohybů a cviků.

Svalová kontrakce

Sval je tvořen svalovými vlákny – na jejich povrchu jsou nervosvalové ploténky – synapse, ve kterých jsou vzruchy z nervů přenášeny na sval.

Každé svalové vlákno se skládá ze stažlivých elementů –myofibril, mezi nimiž jsou umístěny mitochondrie (sídlo čilé látkové přeměny).
V každé myofibrile lze mikroskopicky rozlišit střídání světlých a tenkých aktinových a tmavých a silných myozinových filamentů.

Sarkomera = funkční jednotka příčně pruhovaného svalu ohraničená dvěma Z-liniemi

Schematická znázornění proteinových vláken (filamentů), jež tvoří myofibrilu (Huxleyho model) Zona A (anizotropní) je tvořena myozinem, zóna I (izotropní) potom aktinem, Z odpovídá telefragmě, světlá část ve středu myozinu se nazývá zóna H

Při svalovém stahu – kontrakci vytvoří aktin spolu s myozinem komplex aktomiozin.
Délku svalu tedy mění aktin, když myozin snad působí jako enzym, uvolňující nezbytný makroergní fosfát z ATP (působí tedy jako ATPáza).

Pro tuto reakci aktinu jsou nezbytné ionty Mg a Ca.

V době svalové relaxace dochází k regeneraci ATP a rozdělení aktomyozinového komplexu.

Svalový stah
– izotonický – stah svalu se změnou jeho délky
– izometrický – stah svalu, aniž by docházelo ke změně jeho délky
– každý svalový stah začíná jako izometrický a mluvíme o stahu auxotonním

Schematické znázornění posunu aktinu při natažení, lehké kontrakci a výrazné kontrakci svalu na základě Huxleyho teorie svalového stahu

Cévy, které vyživují sval pronikají svalovými obaly v poloviční délce svalu.
Kapiláry probíhají podélně se svalovými vlákny (tak se zvětší styčná plocha). Jejich počet ve svalu člověka je odhadován na 2 000 mm2.
Délka 1 kapiláry je asi 1 mm (celková délka všech kapilár by obepnula zeměkouli asi 2,5 krát)
Většina kapilár se otvírá až při maximální práci, v klidu proudí krev asi jen 100 kapilárami na mm2, zbytek kapilár je pro krev neprůchodný, a proto většina krve proudí arteriovenóznimi spojkami – při práci se tyto spojky zavírají a krev protéká kapilárami, kde teprve může plnit své funkce.

Morfologická adaptace svalu na práci se projeví činností hypertrofií svalu, jež je zřejmá především u silových druhů sportu
– mikroskopickým projevem je zvětšení jednotlivých svalových vláken, zvětšení počtu jader v jednotlivých vláknech, ztluštění sarkolemy, rozmnožení počtu vlásečnic, zvětšení počtu anastomóz mezi nimi
– množství svalových vláken se nemění
– svalová hypertrofie není trvalá a při skončení tréninku rychle mizí.

Svalová vlákna:
– červená: jsou více uzpůsobena pro vytrvalostní práci, mají větší obsah myoglobinu
– bílá (bledá): svaly, které jsou připraveny se stahovat spíše rychleji, ale po kratší dobu

Neuromuskulární funkce

Příčně pruhované svaly jsou motoricky inervovány alfa motoneurony buněk předních rohů míšních.
Jedno nervové vlákno inervuje větší počet svalových vláken.Soubor svalových vláken, který je inervován z jedné nervové buňky, tvoří motorickou jednotku.

Čím je třeba jemnějšího pohybu svalu, tím nerv inervuje menší počet svalových vláken (10 – 20), čím sval zabezpečuje pohyb jednodušší, tím inervuje větší počet svalových vláken (stovky)

Svalové pohyby lze rozdělit:
– neúmyslné (mimovolné) pohyby zabezpečuje oporná motorika
:slouží na udržení polohy hlavy, těla a na udržení rovnováhy
: patří mezi ně polohové a postojové reflexy, reflexy orientační a ochranné – jsou
vrozené a mají charakter nepodmíněných reflexů

– úmyslné (volní) pohyby zabezpečuje motorický systém pohybu
: dominantní postavení má motosenzorická oblast kůry, která koordinuje a integruje
činnost spinální a supraspinální části motorického systému – výsledkem je
úmyslný – cílený pohyb
: jsou to účelové reakce, které se člověk po celý život učí, a které umožňují lepší
adaptaci na změny vnějšího prostředí

Kromě motorické inervace je sval inervován i senzitivně.
O napětí svalu informují receptory umístěné ve šlaše (šlachová vřeténka – zapojená sériově vzhledem ke svalovému vláknu, a proto citlivá zvláště na svalový stah), dále receptory umístěné přímo ve svalu (svalová vřeténka – zapojená paralelně vzhledem ke svalovému vláknu, a proto citlivá především na natažení svalu)
Těmito proprioreceptory je CNS informován o dějích, které se odehrávají přímo ve svalu, rovněž je však trvale informován i o veškerém dění v organizmu ostatními exteroreceptory.
Každý svalový stah je na základě všech těchto informací modifikován a CNS tak vystupuje jako integrační jednotka svalového stahu.

Schéma ovlivnění svalové kontrakce ze strany receptorů přes CNS

Dříve než dojde ke svalovému stahu, musí proběhnout řada pochodů.
Nervový vzruch uvolní v presynaptické štěrbině motorické ploténky acetylcholin, dojde k vytvoření ploténkového potenciálu. Když tento potenciál dosáhne kritické hodnoty depolarizace svalového vlákna na postsynaptické membráně, dojde k vytvoření vzruchu svalového vlákna.
Elektrickým projevem vzruchu je akční potenciál svalu, mechanickým projevem je svalové trhnutí.

Pohyby člověka jsou způsobeny jak těmito jednoduchými svalovými trhnutími, tak ale i řadou vzruchů, jež lze detekovat jako EMG.

Adaptaci neuromuskulární funkce vidíme ve vytváření dynamického stereotypu, jako sledu podmíněných a nepodmíněných reflexů, které se při cvičení vytvářejí a vedou k ekonomizaci a preciznímu provedení pohybu.

Některé dynamické stereotypy jsou v mozkové kůře fixovány trvale (jízda na kole), jiné je třeba opakovaně posilovat, jinak vyhasnou.

U trénovaných sportovců byly popsány další kladné změny jako větší dráždivost CNS, větší citlivost interoreceptorů, vyšší vnímavost kinestetická, zraková a zlepšení celkové svalové koordinace.

Zvýšení dráždivosti některých oblastí CNS je jedním z důvodů rozcvičení sportovců před výkonem.

Neurohumorální funkce

Nervové a humorální děje spolu úzce souvisí a vzájemně se ovlivňují.
Vegetativní systém je do určité míry autonomní, ale zároveň podléhá regulačnímu a korekčnímu vlivu CNS.

U člověka je za normálních podmínek vytvořena funkční rovnováha mezi sympatickým a parasympatickým nervstvem.
Při práci však dochází k vychýlení této rovnováhy směrem k převaze tonu sympatiku.
Ke klidové převaze tonu sympatiku dochází u člověka pod vlivem dlouhotrvající hypokineze.

Adaptace vegetativního nervového systému na pohybovou činnost (zvláště na dlouhodobý a pravidelný vytrvalostní trénink) se projeví v činnosti mnoha orgánů.
Za klidových podmínek dochází u sportovce ke zvýšenému tonu parasympatiku (tréninková parasympatikotonie.) Tento posun vegetativní rovnováhy chápeme jako výsledek superkompenzace po opakované zátěži (adrenergní zátěži)
– v důsledku klidové parasympatikotonie zdatný jedinec disponuje větší šíří vegetativní přizpůsobivosti během práce.

Fyziologie zátěže
Při zátěži (stresu) dojde k vyvolání reakce, při které se do oběhu vyplaví nadbytech katecholaminu a nadledvinkových steroidů.  tato reakce je následována řadou komplexních nervových a humorálních změn.

Stres je nespecifická reakce těla na každou zátěž, které je vystavené.

Změny, které vzniknou v těle následkem stresu, vysvětloval Salye teorií všeobecného adaptačního syndromu.
Tento syndrom probíhá ve 3 fázích:
– poplachová reakce
– stádium rezistence, případně adaptace
– stádium vyčerpání

1.fáze reakce organizmu na stres je nazývána „poplachovu fází“ (Selye)
– vzniká téměř okamžitě se začátkem zátěže, někdo dokonce zátěž předchází jako anticipační reakce
– zabezpečuje ji sympatické vegetativní nervstvo (dochází k mobilizaci katecholaminu)
– v případě, že se organizmus chystá k útoku dochází snad k většímu vyloučení noradrenalinu
– v případě, útěkové reakce dochází k většímu vyloučení adrenalinu

Trvá-li zátěž delší dobu, musí organizmus zmobilizovat funkci hypotalamu a adenohypofýzy. Zvýšená reakce ACTH zajistí zvýšené vylučování glukokortikoidů, později jiným mechanizmem i mineralokortikoidů.

V 1.fázi dojde, jak již bylo uvedeno k vyloučení adrenalinu a noradrenalinu,
– noradrenalin zvýší periferní rezistenci cév (zvýší TK), kdežto minutový objem srdeční (Q) se spíše zmenší
– adrenalin naproti tomu působí vazodilataci arteriol (zvláště ve svalu a v srdci), zvýší Q (tímto mechanizmem také lehce TK), má výrazné účinky metabolické (působí hyperglykémii v důsledku glykogenolýzy a zvýšení hladiny mastných kyselin v důsledku lipolýzy), navíc zvyšuje až o 30% celkovou spotřebu kyslíku (kalorigenní účinek).

V 2.fázi dochází ke zvýšenému vylučování glukokortikoidů (především kortizolu) a mineralokortikoidů (především aldosteronu)
– glukokortikoidy – mobilizují endogenní rezervy bílkovin (glukotropní aminokyseliny zajišťují glukoneogenezi), šetří tak glukózu, jejíž hladina by především při déletrvající práci výrazně poklesla
– mineralokortikoidy – chrání tělo před ztrátami natria a hromaděním kalia,
podnětem pro vylučování aldosteronu je hlavně hypovolémie krevní, která vznikla v důsledku ztrát tekutiny krevní jednak únikem do interstitia, jednak pocením,
– zároveň dochází ke zvýšenému vylučování antidiuretického hormonu ADH, který také pomáhá udržet volum krevní zvýšenou zpětnou resorpcí vody zvláště ve sběrných kanálcích ledvin.

Adaptací organizmu na práci dochází nejen k funkční, ale i morfologické hypertrofii zona fascikulata kůry nadledvinek.

Celou svalovou zátěž lze chápat jako katabolickou reakci, jelikož dochází ke ztrátám energetických zásob, vody a elektrolytů.
Po skončení práce, tedy v zotavné fázi, převládají procesy anabolické, kdy převažuje tonus parasympatiku a zvyšuje se produkce nadledvinkových androgenů a somatotropního hormonu. Aktivní svalová hmota tak dostává opět energeticky a biologicky důležité látky (především cukry a bílkoviny).
Vegetativní a endokrinní systém se tak postupně dostává do původní klidové rovnováhy.

Závěrečný test

1. Co je to pohyb?
a) základní vlastnost živé hmoty
b) není pro život příliš důležitý
c) pohyb elementárních částic v jádru buňky

2. Co je to sval?
a) jeden z mnoha orgánů nadaných schopností aktivního
prodloužení
b) orgán umožňující pohyb
c) orgán, zabraňující pohybu při zátěži

3. Svaly tvoří u dospělého člověka asi:
a) 1/3 váhy
b) 1/4 váhy
c) 1/8 váhy
d) 1/2 váhy (skoro polovinu)

4. Adaptace je:
a)geneticky zakotvená
b) získaná vlastnost

5. Při svalové práci dochází ke změnám ve funkci:
a) pouze svalů
b) svalů, ale i dalších orgánů (nenašel jsem. Myslím si)
c) pouze orgánů v blízkosti
páteře

6. Co je to tělesná výkonnost?
a) schopnost organizmu vykonávat práci kdekoli, jakkoli, a v jakýchkoli životních podmínkách a po různě dlouhou dobu
b) schopnost organizmu vykonávat práci v určité jednotce času
c) schopnost organizmu reagovat na vnější podněty v určité době

7. Organizmus je ke krytí energetické potřeby schopen využívat pouze energii, která se uvolňuje při:
a) tepelných reakcích
b) chemických reakcích
c) fyzikálních reakcích

8. Co je původním zdrojem chemické energie?
a) energie uvolněná při štěpení organických látek
b) potrava
c) vitamíny

9. Kalorická hodnota tuků je:
a) 9,3 kcal
b) 4,1 kcal
c) 6,5 kcal

10. Odbourávání energetických substrátů může probíhat anaerobně, tzn.:
a) bez přístupu kyslíku
b) za přístupu kyslíku
c) přístup vzduchu zde nehraje žádnou roli

11. Energetický efekt anaerobních pochodů je:
a) malý
b) velký
c) žádný

12. Měřítko velikosti anaerobního metabolizmu je:
a) hladina vitamínů a minerálů v krvi
b) hladina kyseliny mléčné v krvi nebo velikost kyslíkového dluhu
c) hladina krevních elementů v krvi

13. Co je základem Coriho cyklu kys.mléčné?
a) přeměna kyseliny mléčné na tukové zásoby
b) přeměna kyseliny mléčné na zásoby energie uložené ve formě bílkovin
c) přeměna kys.mléčné v játrech zpět na glykogen

14. Funkční adaptace svalu na pravidelný trénink se projeví:
a) častou únavou, nedostatečným objemem plic, zrychleným dýcháním
b) zvětšením svalové síly, vytrvalostí, zlepšením svalové koordinace
c) ochabnutím svalstva, spavost, zpomalení metabolizmu

15. Co je to kontrakce
a) svalový stah
b) svalové napětí
c) svalová stagnace

16. Rozlišujeme svalový stah:
a) dlouhodobý, krátkodobý
b) třífázový, jednofázový, dvojfázový
c) izotonický, izometrický, auxotonní

17. Čím je pohyb jemnější, tím nerv inervuje větší počet svalových vláken.
a) ano
b) ne

18. Mechanickým projevem sval. vzruchu je:
a) akční potenciál svalu
b) svalové trhnutí
c) svalový stah
d) svalové napětí

19. Při skončení práce, v zotavné fázi převládají procesy:
a) anabolické
b) katabolické
c) smíšené

20. Cukry, tuky a bílkoviny jsou:
a) jednoduché organické sloučeniny
b) složité organické sloučeniny
c) smíšené organické sloučeniny