10. Retence keramiky na slitinách – Protetická technologie

Protetická technologie

Retence keramiky na slitinách

– aby se mohly kombinovat dva tyto různé materiály musí splňovat tyto požadavky:
o solidus slitiny musí ležet dostatečně vysoko nad teplotou tání keramických hmot
o mechanická stabilita konstrukce musí být dostatečný i při vysoké teplotě, aby nedošlo k deformaci
o při fci musí být konstrukce rigidní, aby se neprohýbala, jinak vede pružná deformace k odprýskání keramické vrstvy
o na povrchu kovu s nesmí tvořit žádné barevné oxidy
o koeficienty tepelné roztažnosti kovové slitiny a keramické masy musí být navzájem vyrovnané aby při chládnutí nedocházelo k popraskání keramiky

Prakticky velmi dobrá vazba obou materiálů není teoreticky úplně vysvětlena.
– podílejí se na ní tři hl. vazebné síly – mechanické retenční síly
o pronikání roztavených částic keramiky do struktury slitiny
o síly Van der Walsony
o slabé sílky, vznikající přitažlivostí molekul a vazba chemická
– k zesílení tohoto efektu se do ušlechtilých slitin přidávají obecné kovy (Fe,In, Sn), které při pálení vytvoří požadovanou vrstvu oxidů
– u slitin obecných kovů se vrstva oxidů vytvoří přímo z kovů tvořících slitiny (Ni,Cx, Mn)
– mikroskopická vyšetření ukazují, že keramická hmota přilne na kovový povrch bez spáry
– pevnost vazby kovu a keramiky je vysoká
– platí zásada, že lze používat pouze systémy kov-keramika, které určí výrobci, libovolná kombinace není v zásadě možná
– průměrná vazebná síla je podstatně vyšší u slitin obecných než u zlatých
– nedoporučuje se také zdrsnění retenční plochy brusky, protože do vzniklých rýh keramická hmota nepřilne
– doporučuje se zvětšení aktivního povrchu slitiny natavením speciální vazebné zlaté vrstvy obsahující neroztavitelné houbovité částice = zlepšení vazby
– korunkové pláště i mezičleny jsou bez retenčních zařízení, plochy k fazetování jsou modelovány se zaoblenými přechody, po očištění následuje opracování povrchu jemnými brusky tak, aby byl hladký bez hran a rýh
– vrstva oxidů se vytvoří při prvním žíhání, kdy současně dojde k homogenizaci struktury
– odlitky ze zlatých slitin se žíhají na vzduchu 10 minut při teplotě 980°C, odlitky z obecných slitin ½ minuty ve vakuu při 1035°C
– po následném opískování čistým oxidem hlinitým následuje druhé žíhání, jímž se definitivně odstraní všechny příměsi na povrchu
– dále musí být z povrchu odstraněny všechny stopy po tocích vyvařením v destilované vodě nebo očištěním tlakovou práou nebo dokonce galvanickým odmaštěním
– od tohoto okamžiku se s konstrukcí manipuluje už jen pomocí pinzety
– vazebná vrstva je vrstva 1.opákní hmoty je tenká, transparentní vrstva
– smíchaná s alkoholem mísící tekutinou a vypálená 1 minutu při 980°C