17. Čelistní simulátory, rozdělení, konstrukční principy – Protetická technologie

Protetická technologie

Čelistní simulátory, rozdělení, konstrukční principy

Slouží k přenesení zjištěných hodnot u pacienta do laboratoře, k optimální rekonstrukci chrupu jak po stránce funkční , tak i estetické. Správná funkce neznamená jenom rehabilitaci žvýkání a fonace danou zubními oblouky, ale znamená i správnou funkci temporomandibulárního kloubu a správného napětí svalů. Jou to přístroje napodobující lidský čelistní aparát pro účely studia činnosti žvýkacího ústrojí a také výroby terapeutických pomůcek a protéz. 4elistní simulátory jsou založeny v podstatě na dvou funkčních principech: na principu kloubů nebo na jiném principu; podle toho rozeznáváme artikulátory a bezkloubové simulátory.

Artikulátory

Mají dvě ramena imitující horní a dolní čelist. Ramena jsou spojena klouby. Vertikální i horizontální pohyby mandibuly se u všech artikulátorů prakticky imitují horním ramenem (což na principu nic nemění). Na většinu artikulátorů lze přenést ze šablon horní řezákový bod a okluzní rovinu.

Pokud je kloubní hlavička přístroje součástí horního a kloubní jamky dolního ramene, označují se někdy takové artikulátory jako typ Non-arcon. Pokud odpovídá přirozeným poměrům s jamkou na horním a hlavičkou na dolním rameni, označují se jako typ Arcon.

Artikulátory třídí Wilson a Lang (1982) na:
Přístroje neadaptabilní
– šarmírové přístroje (okludory), např. přístroj podle Hubera nebo OK-1 (Chirana),
– přístroje s pevnou kondilovou dráhou, příp. s registrátorem řezákového vedení, např. přístroj Gysi Simplex.

Přístroje poloadaptabilní
– přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s pevnou mezikondylovou osou, např. přístroj Dentatus,
– přístroje s možností fixace situačních modelů pomocí obličejového oblouku s posuvnou mezikondylovou osou, např. přístroje Gysi Trubyte, přístroje podle Klečatského a jiné.

Přístroje plně adaptabilní
– mezi plně adaptabilní (=gnatologické) přístroje, s možností fixace situačních modelů pomocí pantografu, patří např. Gnathoscop podle McColluma, artikulátor WM-Arcon, artikulátor Hanau, Gnathomat, apod. Naposledy jmenovaný přístroj je zajímavý tím že má volně pohyblivou mezikondilovou osu a že situační modely se do něho fixují pomocí intraorálních registrů žvýkacích dlah.

Bezkloubové simulátory
Bezkloubové simulátory mandibulárních pohybů mohou fungovat na principu
a. pohybu skluzných plošek
b. pohybu hrotového záznamu

Přístroje fungují na principu pohybu skluzových plošek
Představitelem této skupiny přístrojů je např. Stansberyho trojnožka.
Stansberyho trojnožka se skládá z podstavce (na který se upevňuje dolní situační model) a stolku (na který se upevňuje horní situační model). Na tři nosné sloupky podstavce s individuálně stavitelnými skluznými ploškami nasedají tři nohy stolku ukončené hroty, které se mohou po těchto ploškách pohybovat všemi směry. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách se individuálně nastaví skluzné plošky, po kterých se pak může pohybovat stolek buly. V přístroji je možné imitovat i čistě horizontální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na stolku přes jeho laterální nohy.

Přístroje fungující na principu hrotového záznamu
Tyto přístroje reprezentují např. Wustrowův registrátor žvýkacích drah a čelistní simulátor podle Vacka.

Wustrowův registrátor žvýkacích drah se skládá opět z podstavce (na nějž se upevňuje dolní situační model) a stolku s šarnýrově sklopnou deskou (na kterou se upevňuje horní situační model). Do 4 nosných misek v rozích podstavce směřují 4 nohy stolku ukončené hroty. Podle intraorálních záznamů exkurzí mandibuly na skusových šablonách, na základě pohybů horním situačním modelem, se individuálně zaregistrují prostřednictvím noh stolu do plastického stentu v nosných miskách exkurze mandibuly, po ztuhnutí stentu jsou pak mandibulární exkurze kdykoliv zpětně reprodukovatelné. V přístroji je možné imitovat i vertikální (šarnýrový) pohyb mandibuly sklápěním horního situačního modelu na rameni stolku.

Čelistní simulátor podle Vacka vyšel konstrukčně z okludoru OK-1 (Chirana). Byla převzata prakticky celá konstrukce tohoto přístroje až na distanční tyčku mezi rameny nesoucí řezákovou jehlu (jehla však zůstala). Základní konstrukce adaptovaného okludoru teda se stává z horního a dolního ramene, která jsou spojena šarnýrovým kloubem. Zatímco horní rameno přístroje zůstává pohyblivé pouze vertikálně imitovat exkurze mandibuly v potřebném rozsahu. Tím se stala pohyblivými obě ramena přístroje. Nástavec dolního ramene přístroje se skládá z modelové trojnožky (stolek pod dolní situační model), nosiče modelové trojnožky (s 3 miskami, nosič je upevněný na dolní rameno přístroje a stavitelný anteroposteriorně ve dvou polohách), distančních čepiček (nasazovaných na misky nosiče trojnožky – 3 kusy). Dále vodítko řezákové jehly (s posuvným jezdcem, fixující řezákovou jehlu na horní rameno přístroje) a napínadlo gumového vlákna (2 kusy, napínající spolu s řezákovou jehlou gumové vlákno určující průběh okluzní roviny).

R) Jiné gnatologické pomůcky

Mezi další gnatologické pomůcky patří gnatodynamometry (měřidla žvýkací síly) a stimulátory žvýkacího svalstva.

Nejjednodušším a nejznámějším typem gnatodynamometru je přístroj podle Blacka. Jsou to v podstatě kleště s pružinou, na jednom konci (chapadlech) jsou upevněny dvě destičky , na nichž nakusují frontální zuby, na druhém konci (rukojetích) je upevněna stupnice s ukazatelem vyvinuté síly svalů – elevátorů. Nejmodernější typy už jsou celé elektronické namnoze spřežené s PC. Svalové stimulátory jsou přístroje k dráždění svalů, resp. Jejich motorických nervů elektrickými impulsy. Sériovým typem myostimulátoru pro stomatologické použití je např. Myomonitor podle Jankelsona. Tímto přístrojem lze dráždit motorické větve nn. trigemini a facialis, a tím nepřímo stimulovat žvýkací svalstvo.

Elektrické impulsy jsou vysílány z generátoru přes dvě preaurikulárně upevněné indiferentní elektrody k elektrodě na šíji a odtud zpět do generátoru. Plastické elektrody armované kovem se potřou ad hoc gelem obsahujícím NaCl pro lepší vodivost elektrického proudu. Při správném umístění elektrod a přiměřené velikosti a frekvenci elektrických impulsů lze dosáhnout kontrakcí žvýkacího svalstva jmenované inervační oblasti, a tím koordinované elevace a deprese mandibuly.

Stimulátor lze použít jednak k účelům vyšetřovacím, jednak léčebným.
Při stomatologickém vyšetřování lze pomocí myostimulátoru dosáhnout opakovaně, po předchozí aktivní svalové relaxaci, klidové polohy mandibuly a dalším postupným drážděním svalů – elevátorů habituální polohy mandibuly s odkrytím případných okluzních překážek.
Terapeuticky lze stimulátor použít k uvolnění bolestivých spazmů žvýkacího svalstva a k vyrovnání dysfunkcí m. tensor veli palatini projevujících se poruchami sluchového a statického ústrojí.
K myostimulátoru může být připojen osciloskop.