5. Dentální slitiny drahých kovů – rozdělení, indikace – Protetická technologie

Protetická technologie

Dentální slitiny drahých kovů – rozdělení, indikace

Klasifikace dentálních slitin

– jako slitinu označujeme kombinaci několika kovů, které jsou vzájemně rozpustné a jsou schopny slitinu vytvořit

1. slitiny kovů, které jsou rozpustné navzájem v tekutém i tuhém stavu
2. slitiny kovů rozpustných v tekutém stavu, ale nerozpustných v tuhém
3. slitiny kovů rozpustných v tekutém stavu, ale jen částečně rozpustných ve stavu tuhém
4. kovy, tvořící slitinu spolu chemicky reagují a vytvářejí sloučeniny

Tavení slitin
– od počátku zahřívání stoupá křivka pravidelně až k určitému bodu, v němž začíná slitina tát = solidus
– vzestup teploty se v něm lomí a nadále stoupá méně strmě
– po dosažení druhého bodu, zvaný liquidus, je slitina zcela roztavená a teplotní křivka začne opět prudce stoupat

add 1. Slitiny kovů rozpustných navzájem v tekutém i v pevném stavu
– do této skupiny patří zlaté slitiny užívané v protetice
– pro dokonalou rozpustnost potřebujeme tuhé roztoky:
– skládají se z rozpouštědla a z látek rozpustných
– dva typy:
a. roztoky substituční (jejich krystaly = směsné krystaly)
b. roztoky intersticiální

add 2. Slitiny kovů rozpustných v tekutém a částečně rozpustných v tuhém stavu
– první skupina se nepřesně nazývána eutektická, její teplota tání leží hluboko pod průměrem bodů tání kovů ve slitině
– druhá skupina se užívá především v průmyslu (ze stom. Slitin sem patří slitina stříbra s mědí nebo niklu s chromem)

Struktura slitiny
– vnitřní struktura slitin je krystalická
– při chladnutí slitiny se krystaly tvoří dvěma způsoby:
a. je-li mřížka zákl. kovu (rozpouštědla) plně obsazena atomy, vnikají atomy rozpouštěného kovu do mezer mezi nimi = vznik vměstnaných atomů, které jsou základem roztoku intersticiálního
b. zůstane- li neobsazené místo v mřížce rozpouštědla, může je zaujmout atom rozpouštěného kovu – vzniklé krystaly základem substitučního roztoku

– jestliže probíhá tuhnutí krystalů základních kovů nepravidelně, mohou vzniknout tzv. dendrity

Plech a drát ze zlatých slitin
– plech a drát jsou mechanicky tvářené materiály
– plech (0,25 mm) se používá k výrobě zastaralých typů obroučkových korunek
– drát (0,7 – 1,2 mm) slouží někdy k výrobě retenčních ramen spon
– má vysokou pevnost v ohybu, v tahu a tvrdost, tepelně se vytvrzuje
– struktura obou je vláknitá (fibrózní)
– je vyvolána válcováním nebo tažením za studena
– drát a plech jsou pevnější a tvrdší než litina
– jsou tepelně vytvrditelné

Zlaté slitiny čs. výroby
– všechny domácí slitiny jsou z administrativních důvodů děleny do dvou skupin – A a B (hranicí mezi oběma skupinami je ryzost slitin)

Zlaté slitiny
– vyrábějí se jako 22 karátové a 20 karátové
– pro použití ve fixní protetice jsou měkčí, než připouštějí normy

18 karátové zlatoplatinová slitina
– možnost použití pro všechny fixní konstrukce
– dodává se jako plech, drát a litina

Všechny jsou poněkud zastaralé, a pokud je používáme, odlévají se do forem ze sádrovou formovací hmotou.

1. Aurix
– zlatopaládiová slitina, má univerzální použití
– přísada paládia zvyšuje odolnost proti korozi

Aurix L
– litinu lze dobře roztavit plynovým hořákem, ale vždy pod ochrannou vrstvou tavidla Aurol
– při tavení se roztavená slitina zaoblí a zrcadlí
– Aurix je náchylný k plynovým inkluzím a každé přehřátí litiny a přehřátí formy nad 700 C silně ohrožuje strukturu odlitku
– Aurix odléváme do sádrových formovacích hmot

Aurix K
– plech – se složením liší od litiny
– je měkčí, tažnější a méně pevný ve srovnání s litinou
– dobře se formuje
– zbylé odstřižky plechu se nesmějí přidávat k litině

K Aurixu patří také dvě pájky – tvrdá /Aurix T/ a měkká /Aurix M/.
Jsou naší výroby. Při spájení používáme tavidlo Aurol.

2. Aurosa
– má bílou barvu, je určena pro fixní protetiku
– odléváme ji do forem ze sádrových formovacích hmot
– je-li třeba, spájíme ji pájkou Palargen M

Zlaté slitiny
– jsou historickým protetickým materiálem
– v současné době je k dispozici nepřehledné množství slitin s jakýmkoliv množstvím zlata a vlastnostmi, které je indikují pro kteroukoliv konstrukci
– společnou charakteristikou všech zlatých slitin je dobrá odolnost proti zbarvování, korozi, vyrovnané vlastnosti mechanické a dobrá zpracovatelnost

Složení
– základem všech uvedených slitin je zlato, doplněné stříbrem a mědí
– tato ternární slitina je dále upravována přísadami různých kovů
A. Zlato
– je měkký kov, dobře kujný a tažný
– v prostředí dutiny ústní je zcela mechanicky odolné
– bod tání má 1063 C, ale už při 1100 C se začíná vypařovat!
– pro naše účely se dobře slévá se stříbrem a s kovy platinové skupiny
– poměrné množství zlata ve slitině nazýváme ryzostí a vyjadřujeme je karátech nebo přesněji tisícinách
– karát vyjadřuje poměrný obsah zlata ve 24 dílech slitiny (1 karát = 1/24)

B. Stříbro
– je kujný a tažný bílý kov, je tvrdší než zlato, ale měkčí než měď
– taje při 960,5 °C, při tavení má tendenci pohlcovat kyslík
– v prostředí dutiny ústní se snadno slučuje se sírou z potravy a vzniklými sirníky se zbarvuje
– ryzí stříbro se používá pouze při galvanoplastickém pokovení otisků, jako hlavní materiál se používá pouze ve slitinách
– stříbro vzniká oligodynamickým účinkem = ve svém okolí tlumí růst mikroorganismů

C. Měď
– je kujná a tažná a vytvrzuje se mechanickým tvářením
– má častou tendenci k pohlcování kyslíku
– čistá měď se používá k poměďování otisků a k výrobě otisk. Obrouček
– ve slitinách zvyšuje tvrdost a pevnost

D. Platina
– je pevná, kujná a tažná a vyniká nízkým koeficientem tepelné roztažnosti
– při tavení pohlcuje kyslík
– ryzí platina se užívá pouze jako folie při zhotovování keramických korunek
– ve zlatých slitinách zvyšuje pevnost a tvrdost

Modul pružnosti

Vyjadřuje tuhost materiálu, tzn. odolnost vůči pružné deformaci. Ta má rozhodující význam pro uchování stabilní polohy retenčních ramen spon. U sponových konstrukcí je modul pružnosti vyjádřením míry retence příslušné spony. Platí to při srovnatelných podmínkách, tj. délka a průřez ramene spony, úhel sklonu podsekřiviny. Slitina se pružně ohýbá a proti této deformaci vyvíjí rameno tím větší odpor, čím vyšší modul pružnosti slitina má.

Smluvní mez průtažnosti

Je hranicí mezi pružnou (vratnou) a plastickou (nevratnou) deformací. Čím je mez průtažnosti vyšší, tím větší je únavová pevnost proti náhodné plastické deformaci kovové náhrady (pád na zem). Mez průtažnosti hraje roli při síle modelace baze náhrady. Baze nemá být při funkčním zatížení deformována. Významně je to zejména u sedlových náhrad. Jsou – li při funkci deformovány, svádí to pacienta k bruksismu, což může vést až k syndromům kraniomandibulární disfunkci. Baze u slitin s malým modulem pružnosti musí být vyšší nebo silnější než u slitiny s vyšším modulem. Méně objemná konstrukce je příjemnější v ústech – vyšší modul pružnosti tedy znamená zlepšený orální komfort.

Indikace – podle chemického složení, mechanické odolnosti a teploty tání
Slitiny pro fixní náhrady :
● Zlaté
● Stříbropaladiové
● Kobaltchromové
● Niklchromové
● Titan

Slitiny pro snímatelné a fixní náhrady
● Chromkobaltmolybdenové
● Zlaté slitiny sk.4
● Titan

Slitiny pro snímací náhrady a fixní náhrady (současně )
● Zlaté
● Titanové slitiny
● Kobaltchromové slitiny

Spony
● Zlaté
● Kobaltchromové
● Titanové
● Nerez dráty – Fe 18%, Cr 8%, Ni,Ti

Slitiny pro inleje, korunky a krátké můstky, rozsáhlé můstky, attachmenty a frézovací techniku
● Zlaté
● Stříbropaladiové
● Niklchromové
● Titanové

Slitiny pro metalokeramiku :
● Zlaté (Degudent, Safibond Bio s vysokým obsahem Au)
(Degubond 4 – snížený obsah – 50% Au 30% Pd)
● Stříbropaladiové (Cervill)
● Niklchromové (Wiron)
● Kobaltchromové (Nicrallium, Keralloy KB ?, K3)
● Titan (Cresto-Ti)
● Ryzí zlato (galvanoforming)